seknouti dok. (min. -kl, -knul (ob.), -kla, trp. -knut) 1. (koho, 4. p.; do čeho, čím) ostrým předmětem udeřit, zasáhnout, a tím porušit, poranit; tít: s. se (kosou) do nohy; s. mečem; dej pozor, aby tě kocour nesekl; přen. expr. s. (někoho, po někom) jazykem, zlým slovem, výčitkou ap. zle se vyjádřit 2. expr. (koho, 4. p.; čím, kým, ob. s čím, s kým) prudce udeřit, uhodit; praštit 1, 2: nezlob, nebo tě seknu; seknul jsem je po prackách (Zápot.); ob. sekla ho mrtvice ranila; sekla po něm talířem; sekla vztekle knihou hodila; já s tím, s tebou seknu o zem; ♦ ob. expr. s. s něčím zanechat něčeho, přestat něco dělat: s. s prací 3. expr. (čím) prudce hnout, pohnout: kráva sekne ocasem; sekl prudce rukou do vzduchu; přen. expr. podezíravě po nás sekl očima loupl 4. řidč. úsečně, ostře říci: prosím, pane šéf, sekne příručí (Neff) 5. hovor. (do čeho) rázně rozhodnout: je čas do toho s. 6. ust. spoj. s. poklonu ap. hovor. rázně, krátce, horlivě vykonat; vyseknout: s. kompliment (Vrchl.); dívenka sekla (pěknou) poklonu (Pujm.) 7. ob. expr. (co) ukrást, odcizit 2: ten dehet jste sekli na stavbě (J. Mar.); já jsem nic nesek´ (Konr.); — seknout sebou dok. ob. expr. prudce se položit; praštit sebou; upadnout: sekne sebou na zem a hledí do prázdna; – sekla jsem sebou na ulici, na náledí; — seknout se dok. ob. expr. dopustit se chyby, omylu, zmýlit se: šeredně se s.; s. se při počítání