sekundární (*sekundárný Ath.) (méně vhodně sekundér-) příd. (z lat.) kniž. jsoucí (vývojově n. podle něj. hlediska) na druhém místě, druhého stupně; druhotný, odvozený, vedlejší, podružný I (op. primární): s. příčina; s. význam; s. složky; s. činnost; s. děj následný; jad. fyz. s. záření vznikající při průchodu primárního záření hmotou; anat. s. pohlavní znaky; elektr. s. strana (elektrického stroje) z kt. je odebírána elektr. energie; s. vinutí, proud; s. napětí: miner. s. naleziště, nerost, ložisko; chem. s. alkohol v kt. je uhlík nesoucí hydroxylovou skupinu vázán dvěma valencemi na uhlíkatý zbytek; bot. s. (rostlinné) společenstvo vzniklé umělým zásahem na místě společenstva původního (např. společenstvo merlíků na rumištích); s. pletivo vzniklé z jiného než vrcholového pův. pletiva, druhotné; jaz. řidč. s. předložky nevlastní 2; → přísl. sekundárně: působit až s.; → podst. sekundárnost, -i ž.