selský (†sedlský Wint., Něm. aj.) příd. k sedlák: s. lid; s. stav; s. statek; s-á jizba; s-á pýcha, paličatost, mazanost; chodit, strojit se po selsku venkovsky oblečen; s-é bouře; S-é balady Jaroslava Vrchlického; ust. spoj. s. rozum zdravý, prostý, střízlivý názor na život a růz. jeho problémy; s-é kníže (Vanč.) (o Soběslavovi II.); s. císař (Herb.) (o císaři Josefovi II.); s-é posvícení (Něm.) havelské; hanl. s. chám, hřbet, hlad; ♦ ob. být ze s-ého pytle, být (ze) s-é krve selského, venkovského původu; hist. s-á válka velké protifeudální povstání sedláků v Německu r. 1525; liter. S. otčenáš lid. skladba z 18. stol. vyslovující ve formě parafráze Otčenáše útlak a stesky poddaného lidu; zool. ovád s.; bot. tabák s.; kuch. s-á polévka bílá s širokými nudlemi, popř. bramborami; s-á omeleta vaječná s bramborami; s-á pečeně vepřová pečeně na česneku s bramborovým knedlíkem a dušeným kyselým zelím; potrav. s-é máslo vyrobené podomácku (op. mlékárenské); → zpodst. †selský, -ého m. (†selská, -é ž.) člověk selského původu: kdosi ze s-ch zanotil (Herb.); já jsem s-á (Šmil.); selské, -ho s. půda, pozemky patřící sedlákům; selský původ: podělkovat na s-m; – být ze s-ho; → přísl. selsky: s. oděná žena (Rais); → podst. selskost, -i ž.