seno, -a s. (6. j. -ě) 1. první tráva sklizená na lukách; vůbec usušená tráva (sloužící jako pícnina): sušit, kopit s.; vůně pokoseného sena; kupka sena 2. sena, sen s. pomn. (6. mn. v senách, o senách) senoseč: brigáda na sena; po senách byly v hospodářství jenom drobnější práce (Rais); → expr. zdrob. k 1 seníčko, -a s.: kousek s-a pro mého koníčka (Hál.)