sepnouti dok. (min. s(e)pjal, sepnul, trp. s(e)pjat, sepnut, podst. s(e)pětí (ve význ. přen., v. t.), sepnutí (ve význ. hmotném), přech. min. s(e)pjav, sepnuv) 1. (co, řidč. koho) spojit pevně v celek, zprav. něj. zařízením: s. si vlasy (sponou); plášť sepnutý páskem; s. řemen; kvádry sepnuté železnými skobami; spjati jsou (zajatci) jedním provazem (Vrchl.) přivázáni; s. koně; přen. slova spjatá rýmem spojená; s. lidi myšlenkou míru; sepněme své síly (Lit. nov.); národy spjaté dávným přátelstvím; elektr. vytvořit n. přerušit elektr. obvod (zapnutím, přepnutím, vypnutím ap.) 2. (co) zprav. ve spoj. s. ruce spojit dotykem n. křížením prstů a semknutím dlaní jako při modlitbě: prosit se sepjatýma rukama, přen. úpěnlivě, vroucně; jeho ruce ležely v sepnutí (Vach.) 3. řidč. kniž. (koho, co čím) obemknout 2, obepnout 1: veden byl provazem spjatý (Mach.) spoutaný; růžencem spjaté prsty (Mrš.) ovinuté; přen. město bylo sepjato krunýřem hradeb obklopeno; jsme zde zemí spjatí (Ner.); tuhou kázní sepjal sebe, rodinu (Šal.) svázal; s. se povinností (R. Svob.) spoutat se 4. kniž. (co, koho s čím, kým) vnitřně spojit, sblížit, uvést v úzký vztah: význam spjatý s podobou slova; forma je spjata s obsahem; inteligence spjatá s dělnickou třídou; přátelství spjalo stráže se zajatci (Hoffm.); — sepnouti se dok. (o rukou) spojit se dotykem n. zkřížením prstů a semknutím dlaní; zř. spojit se vůbec: její ruce se v zoufalství bezděčně sepjaly; – (větví clona) se spjala nad pěšinou (Čech) sklenula se; — ned. spínati, s. se; — srov. též vzepnouti, v. se