sesaditi (†ssaditi Pal., Něm. aj.) (3. mn. -í, trp. -zen) dok. 1. (koho, co odkud) dát dolů, vzít z vyvýšeného místa; sundat: s. chlapce s koně, z klína, s n. z vozu 2. (koho, 4. p.) zbavit významné funkce n. hodnosti; degradovat 1, odstranit 3, svrhnout: s. neschopného funkcionáře; s. vysokého úředníka suspendovat 3. řidč. (co) vhodně navzájem umístit (části), aby vznikl něj. celek; sestavit 2, složit: s. správně součástky strojku; přen. s. slova (cizího jazyka) pracně do věty; výr. spojit (prkna, dýhy ap.) do rovné plochy beze spár 4. řidč. (co) vhodným vzájemným umístěním částí vytvořit (něj. celek); sestavit 1, složit: hodinky rozebral a zase sesadil; s. z barevných dílů ubrus; okno sesazené z malých tabulek; poněk. zast. s. článek do novin (Kronb.) sepsat 5. řidč. (koho, 4. p.) způsobit, aby si nějací lidé sedli (blíže) k sobě: náhoda (je) sesadila (na lavičku) (Ner.); učitel sesadil žáky ze tří lavic do dvou; — sesaditi se dok. řidč. poněk. zast. usadit se vedle sebe; sesednout se 1: jak se (na voze) sesadíme? (Preis.); — ned. sesazovati