sestup, -u m. (6. j. -u) 1. sestupování, sestoupení (dolů) (op. výstup): s. z věže; s. do údolí; odvážný s. horolezce s vrcholu; přen. s. z výše slávy; s. k stáří (Šrám.); let. klesání letadla před přistáním; med. s. dělohy, varlat pokles 2. řidč. místo, kudy se sestupuje: uzoučký s. mezi ploty 3. pokles na nižší stupeň v něj. zařazení, pozbývání, pozbytí na hodnotě: kulturní, umělecký s. úpadek (op. vzestup); s. (oddílu) z první ligy do druhé (op. postup)