setříti dok. (1. j. -třu, kniž. -tru, 3. mn. -třou, kniž. -trou, rozk. -tři, min. -třel, trp. -třen, přech. min. -třev) 1. (též *stříti Slád.) (co; co odkud) třením odstranit s povrchu něčeho; otřít 2: s. prach s nábytku; s. si pot s čela 2. řidč. (co) třením po povrchu očistit, zbavit nečistoty, vlhkosti ap.; otřít 1, utřít: s. podlahu; s. si zapocené čelo 3. (co) zbavit někoho, něco podstatných znaků, způsobit, aby něco přestalo existovat; odstranit 2: léta setřela svěžest a krásu; s. špatný dojem; s. rozdíly mezi městem a venkovem; s. výraznost jazyka 4. hovor. expr. (koho, 4. p.) rázně zkritizovat, odbýt, usadit: řádně ho setřel †5. (koho, co) potřít 5, zničit: vojsko poraženo a téměř setřeno bylo (Čel.) †6. (co) rozetřít, rozemlít; třením smíchat: aby byly (klasy) ve mlýně setřeny (Baar); – s. rtuť se skalicí zelenou (V. Šaf.); — ned. stírati