setrvačník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) fyz. rychle se otáčející těžký kotouč sloužící např. k zachování směru u kompasů, u navigačních přístrojů ap.; tech. součást stroje, mechanismu sloužící k hromadění kinetické energie a k vyrovnávání nerovnoměrnosti chodu; → expr. zdrob. setrvačníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)