sezení, sedění, -í s. 1. kniž. shromáždění k něj. jednání; zasedání: plenární s.; společné s. obou sněmoven; zahájit s. †2. majitelství feudálního sídla; bydlení (v něm): Jan Talafús sezením na Ostrově (Jir.); král pospíšil ze Záhřebu, kdežto své sezení měl (Tyl) †3. sedadlo: měl na voze pohodlné sedění zřízené (Něm.) †4. řidč. část těla n. kalhot, na níž se sedí: skvělý otisk jeho — sedění (Ner.); — v. též seděti