shovívavý příd. k shovívati; mírný 1, 2, laskavý 1, vlídný 1. (~; ke komu, čemu) málo přísný, mírný v posuzování, nakloněný promíjet chyby, nedostatky: matka bývá k dětem s-ější než otec; s. učitel, vychovatel 2. takový, kt. se jeví mírným, laskavým: s. úsměv, humor; s. tón řeči; → přísl. shovívavě: s. se usmát; → podst. shovívavost, -i ž.