sice, řidč. sic sp. a přísl. I. sp. souřadicí s význ. přípustkově odporovacím uvádí ve spoj. se spojkami ale, řidč. avšak ap. první ze dvou souřadných větných členů n. vět tak, že zdůrazňuje omezení platnosti druhé části částí první: přišel s. pozdě, ale přece; udělal to s. nerad, ale přece to udělal; měla pravdu, nadsazenou s., ale měla ji (Til.); otec s. svolil, avšak s velkými výhradami II. přísl. 1. v opačném případě, za jiných okolností; jinak 3: neříkejte mi to, s. bych už víckrát nepřišel; musíš se omluvit, s. bude po všem; to musí přestat, s. bude zle 2. ve spoj. a sice (†a to sice Havl.) vysvětluje, zpřesňuje n. omezuje platnost toho, co předchází; a to (čast.) (před a se píše čárka): pojď domů, a s. hned; bylo to navečer, v září, a s. na počátku měsíce; vznikne mezi nimi spor, a s. o hubičku