sifon [-ón], sifón, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. tech. nádoba na sodovku opatřená speciálním uzávěrem s tlakovým ventilem 2. tech. zařízení zabraňující vnikání zápachu n. plynů do místnosti pomocí kapaliny (nejč. vody) vytvářející vzduchotěsnou uzávěru: kanalizační s. vodní zápachová uzávěrka 3. geol. místo náhlého zúžení krasové podzemní chodby, kterou protéká voda 4. řidč. a obl. mor. sodovka: pít s.; sklenice s-u; → zdrob. sifónek, -nku m. (6. mn. -ncích); — sifonový, sifónový příd.: s-é bombičky