sinus, -nu, řidč. -nusu m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) 1. mat. jedna z šesti goniometrických funkcí (zn. sin) 2. anat. záhyb, splav, dutina 1: s. morkový, srdeční, šípový; sinusový, řidč. sinový příd.: mat. s-á věta; s-á křivka sinusoida; tech. s-é pravítko k měření úhlu určováním jeho sinu, sinusoměr, sinusometr