sirý příd. kniž. osiřelý 1. takový, kt. nemá jednoho n. oba rodiče, kt. ztratil své nejbližší; sirobný: s-á dítka; s-á vdova 2. osaměle žijící, ojediněle se vyskytující; opuštěný, osamělý 2: s-á je ta duše zklamaná (Götz); s-é hnízdo; s-á země, dálka pustá; s-é hroby; s-á beznaděj; → přísl. siře: seděl tu (v hospodě) s. (Nor); připadal si uboze a s.; siro: v lese bylo s. (Kub.); → podst. sirost, -i ž. kniž. siroba: skličující s. (Otč.)