sirotek, -tka m. (mn. 1. -tci, -tkové, 6. -tcích) 1. dítě, kt. ztratilo úmrtím jednoho n. oba rodiče, osiřelé dítě: dívka byla úplný s. od útlého dětství; adoptovat s-a; zůstal jsem tam jako s. opuštěn, sám; hist. sirotci (po smrti Žižkově) husitská strana středu (mezi tábory a pražany) 2. opuštěný, osamělý člověk: o prázdninách, když děti odjedou, jsme s-ci; → zdrob., často expr., siroteček (*sirůteček A. Mrš.), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)