sirup, sirob (dř. ps. sy-), -u m. (6. j. -u) (z lat. driv. arab.) 1. žlutohnědá sladká šťáva vzniklá vařením řepy: řepný s.; káva slazená cukrem, ne sirobem (Jir.); sladký jako s.; přen. zdvořilý, přetékající s-bem (Herrm.) neupřímně přívětivý; cukr. (jen sirob) meziprodukt při výrobě cukru odtékající při vytáčení cukroviny 2. hustý cukerný roztok: potrav. ovocný s. cukerný roztok v ovocné šťávě; malinový, citrónový s.; limonádový s. s přísadou trestí, aromatických látek ap., sloužící k výrobě limonád; lékár. hustý roztok sacharózy ve vodě, ovocné šťávě ap. n. ve výluhu z drog s přídavkem léčiva; — sirupový, sirobový příd.: s. roztok; s-á vůně; přen. s-bová sladkost (hlasu) (Herrm.)