skáceti dok. (3. mn. -ejí) (co) nárazem, silou, podražením něčeho stojícího n. pevně umístěného přivést k pádu; porazit 1, srazit: s. starou lípu; – s. šachové figurky; přen. s. trůn sesadit panovníka; — skáceti se dok. padnout 1, spadnout, svalit se, zřítit se: strom se skácel; plot byl na skácení spadnutí; skácel se mrtev; skácela se jako podťata; přen. řidč. král se skácel z trůnu byl sesazen