skřípati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. vydávat ostré, pronikavé, nepříjemné zvuky vznikající třením, drhnutím o něco; vrzat, skřípět: skřípání klíče v zámku dveří rachocení; skřípající (dřevěná) kola; bylo slyšet skřípání brzd; pero skřípe; písek, sníh skřípe pod nohama chřupe, křupe; kroky skřípou na písku; zř. neos. mrzlo, jen skřípalo (Baar) byl tuhý mráz 2. (čím) třením, drhnutím o něco způsobovat ostré, pronikavé, nepříjemné zvuky; expr. hanl. (~; co) hrát na smyčcový nástroj, zprav. neuměle: s. nehtem po skle; s. při psaní perem; s. zuby skřípět, přen. být rozzloben; – expr., hanl. umět obstojně s. na housle (Hál.); nebudu skřípání jeho poslouchat (Ner.) vrzání 3. řidč. ostře, pronikavě znít, ozývat se: hudba skřípala; (jeho) suchý hlas skřípal (Řez.); skřípající slova (M. Han.); housličky skřípají (Olb.) vrzají; ptáci skřípou v křovinách (Nový) křičí 4. expr. být v nepořádku, v nesouladu; váznout: u nich doma to skřípe; plnění plánu skřípalo; ve výrobě to leckde skřípe †5. (koho, co) pevně svírat, tisknout, tlačit: kráčel v bolestech, neboť jej škorně skřípaly (Jir.); ♦ každý ví, kde ho bota skřípá (čast. tlačí) (Svět.) ○ předp. do-, o-, roz-, u-, vy, za-; → nás. k 1-3 skřípávati ○ předp. po-, roz-; — dok. skřípnouti