skřípnouti dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. k skřípati 1-4: skřípla vrátka vrzla; přen. náhle skřípl zlý tón (Šrám.); – s. perem; s. zuby; – řidč. jaké zvuky z nich (strun) skříply (Čech) ostře, pronikavě zazněly; "kluk je pod zemí!" skříplo jí z hrdla (Maj.); – expr. v našem rozběhu cosi skříplo (Šrám.) ukázalo se jako rušivé; skřípne-li někde něco (v práci) (Mach.) zaskřípne 2. řidč. (koho, co) stisknout, dopadnout a sevřít; čast. ob. expr. (koho, 4. p.) postihnout 1: s. (ženu) v loktech (V. Mrš.); konec nosu skřípnutý v brejlích (Něm.); volal na pacholky, aby je hodně skřípli (Jir.) sevřeli na skřipci; tu (lišku) musíme s. (Něm.) polapit (do želez); – ob. expr. musíme ho trochu s. zakročit proti němu, postihnout ho trestem; přen. člověk skřípnutý osudem zkrušený ○ předp. pře-, při-, při- se, u-, za-