skřipec, -pce m. 1. hist. mučidlo, na kt. byli natahováni obvinění, aby se přiznali: brát, vzít někoho na s., přen. vynucovat přiznání, vyslýchat; křičí, jako by ho na s. bral; napínat, natahovat někoho na s., přen. budit v něm netrpělivou zvědavost; nechávat ho v nejistotě; být jako na skřipci; přen. natahovat na s. něčí zvědavost, trpělivost; žít na skřipci strachu (J. Mar.) 2. zařízení, kterým se něco upevňuje n. uchopuje skřípnutím; nástroj k přiskřípnutí: dát svíčky do skřipců; zavěsit kalhoty do skřipce; liška se chytla do skřipce; s. na chytání zmijí rozštípená hůl k uchopení, proštipec; text. ústrojí nahrazující člunek 3. druh brýlí držených na kořeni nosu pružným perem; cvikr (ob.): zlatý s. na šňůrce; nasadit si s.; prohlížet si přes s.; → zdrob. k 2 *skřipeček, -čku m.: kovové s-y (Olb.) pinzety