skláněti ned. (3. mn. -ějí) k skloniti 1: s. hlavu ve dveřích; parník sklání komín před mostem; obilí sklání plné klasy; sklání k ní oči; kniž. sklání kolena pokleká; přen. s. hlavu před příkazem podrobovat se mu; — skláněti se ned. 1. k skloniti se 1-3: děvče se sklání nad šitím; rudé prapory se sklánějí na počest padlých proletářů; větev se sklání pod tíží ovoce; přen. neskláněl se před nikým nikomu se nepodroboval, nikomu nelichotil, byl hrdý; – slunce se sklánělo k obzoru zapadalo; renesance se skláněla ke konci; skláněla se k němu s přátelstvím (Preis.) poctívala ho jím; bás. klid se sklání v moje nitro (Čech); – březnové odpoledne se sklánělo (Šrám.) končilo; bás. žití se nám sklání (Vrchl.); neos. sklánělo se ke čtvrté blížila se čtvrtá hodina 2. mít sklon, svah; svažovat se: stráň se skláněla příkře k řece; hory se sklánějí do údolí; silnice se ponenáhlu skláněla