skláti dok. (1. j. sklám, min. sklál, trp. sklán, podst. sklání) kniž. 1. (koho, co) zabít, usmrtit, porazit 3, skolit I: s. jelena šípem (Vanč.); vlastní rukou ho sklál; blesk ho sklál; topol sklaný bleskem *2. (komu co) proklát: sklál mu mečem zrádné srdce (Hál.)