sklíčený příd. 1. duševně skleslý; stísněný, zkormoucený, ztrápený, skleslý 2: vrátil se s.; s-á nálada; s-é mlčení; nastrojil s-ou tvář; byl sklíčen na mysli †2. (čím) postižený 1, stižený, zkrušený, zubožený: otroctvím s. sedlák (Arnold); s. dnou (Čech); → přísl. k 1 sklíčeně: s. se vracel domů; s. si vzdychl; → podst. sklíčenost, -i ž.: s. ducha, mysli; trpět s-í; – zast. stav učitelský nemůže zůstat v takové s-i (Tyl) bídě, zubožení; — v. též sklíčiti