sklízeti ned. (3. mn. -ejí) k skliditi: s. (nádobí) se stolu; s. své věci; tajně sklízela se stolu list (Klicp.) schovávala; kniž. kat sklízel je mečem ze světa (Herb.); – s. stůl; – s. obilí, ořechy; s. do stodol; – s. potlesk, nadšené ovace, díky; s. posměch, urážky; s. pětku za pětkou (K. Čap.); ♦ kdo seje vítr, sklízí (čast. klidí) bouři (přísloví) ○ předp. na-, po-; → nás. sklízívati