skladba, -y ž. (2. mn. -deb) 1. složené, vytvořené umělecké dílo, zvl. hudební; kompozice 3: klavírní, taneční s.; lyrickoepická s.; hud. vokální, instrumentální s.; symfonická, komorní s. 2. způsob složení, sestavení: s. kostí, krve; s. půdy; s. zemské kůry; špatná s. strojového parku; zdravá s. národa; byl drobné skladby tělesné konstrukce; les. porostní s. vnější vzhled a vnitřní složení lesních porostů 3. jaz. nauka o stavbě vět a souvětí; syntax; hud. nauka o skládání, komponování hud. díla; kompozice 1 4. řidč. skládání, sestavování: dá se do skladby učebnice (Klička); šach. tvoření šachových úloh n. studií; → zdrob. k 1 skladbička, -y ž.