sklon, -u m. (6. j. -u) 1. úhel, kt. svírá nakloněná rovina n. nakloněný směr s vodorovnou rovinou n. s vodorovným směrem: stěna měla s. 70°; nestejný s. střech; s. písma; s. svahu, terénu; s. trati, vozovky; hvězd. s. ekliptiky úhel mezi rovníkem a ekliptikou (asi 23, 5°); loď. výchylka plavidla kolem příčné osy 2. sklonění, naklonění, nachýlení, sehnutí: mírný s. hlavy; prudký s. těla; nejhlubším sklonem dokončil pozdrav (Ben.) úklonem 3. (k čemu, *ke komu) vrozená n. získaná náchylnost; dispozice 2, náklonnost 1: povahové sklony; špatné, zločinecké sklony; literární sklony záliby; s. k nemoci náchylnost; s. k byrokratismu, k romantismu tendence; měl sklon k sociálním demokratům (Z. Nej.) tíhl *4. nakloněná rovina, plocha; svah, úbočí: vinice jsou na sklonech vrchů (Něm.) *5. sklonek 1, závěr, konec 3: s. dne, léta (Pal.); s. života (Jir.)