skloniti dok. (3. mn. -í) 1. (co) sehnout, nahnout 1: s. prapor, stěžně, ručnici; s. hlavu na prsa schýlit; s. zraky (řidč.) sklopit; kniž. sklonil před ním koleno poklekl; přen. nic ducha neskloní (Durdík) nepřemůže; ♦ s. před někým čelo, šíji pokořit se; řidč. navždy hlavu sklonil (Rais) zemřel †2. (koho, 4. p.) získat, přimět, přinutit: sklonil je k svému učení (Pal.); sklonil vůdce k míru (Janda); — skloniti se dok. 1. ohnout se 1, sehnout se, shýbnout se, schýlit se 1: sklonil se ve dveřích; sklonila se nad knížkou, k práci nahnula se; hlavy se sklonily k sobě; stál hluboce skloněn; plné klasy se sklonily; sklonil se před ním na kolena (Klicp.) poklekl; přen. s. se před velkými objevy uznat jejich velikost; s. se před hrubou silou podrobit se jí; lid se nesklonil pod jejich moc nepodrobil se jí 2. kniž. (k čemu) snížit se 2, schýlit se 1: slunce se sklonilo k obzoru; půlnoc se sklonila k ránu; neos. sklonilo se k podzimu nastal, přiblížil se podzim; přen. učitel se musí s. k dětem snažit se je s láskou pochopit 3. kniž. (časově) schýlit se 2 (ke konci): večer se sklonil; bás. sklonil se den života (Mach.); — ned. skláněti, s. se