sklonný příd. 1. kniž. (k čemu) nakloněný 3, náchylný 1: s. k lenosti, k tloustnutí; s. k optimismu; nebyla s-a považovat ho za muže požehnaného (Neff) 2. zř. nakloněný 1, skloněný: s-é náměstí (Klost.) svažující se; s-é vrby (Ner.) smuteční; tech. s-é váhy udávající váhu sklonem vahadla 3. jaz. řidč. takový, kt. lze skloňovat: s-á slova (Jg., Šaf.); podst. k 1, 3 sklonnost, -i ž. kniž. sklon 3, náklonnost 1: s. ke lži, k chorobám nervovým; zločinecká s.; s. k umění; – jaz. řidč. s. slov