skoba, -y ž. silný kovový hřeb zahnutý (zprav. na jednom konci) do pravého úhlu, sloužící k zavěšování n. spojování něčeho: zatlouci skobu do zdi; pověsit obraz na skobu; vysadit (dvířka) ze skob (Baar); nos jako s. velký, zahnutý; přen. expr. velký, silně zahnutý nos: orlí s. (Hořejš); tech., stav. tesařská s. železná svora zahnutá na obou stranách, sloužící k spojování; horol. horolezecká s. železná svora sloužící k zajišťování horolezce; → zdrob. skobka v. t., skobička (*skobečka Kos.), -y ž.