skok, -u m. (6. mn. -cích) 1. pohyb člověka n. zvířete vznikající odražením nohy n. nohou a přenášející tělo (oddálené od země) na jiné místo: odvážný s.; plavný s. koně přes překážku; několika dlouhými skoky dosáhl lesa; (psi) jedním skokem byli u babičky (Něm.); skokem byla u jeho nohou (v. též skokem); on tu napřed s. a s. (Erb.); s. z můstku do bazénu; s. padákem, řidč. s padákem; taneční skoky; chystat se ke skoku, přen. k napadení; přen. s. do neznáma, do tmy (o podniknutí něčeho, co je nejisté); sport. s. vysoký; s. daleký; s. o tyči; s. na lyžích; s. (do vody) střemhlav; s. napřed, nazad; s. z prkna, z věže; běhové skoky vysoké přešvihy nohou v běhu při tréninku; – (v krasobruslení) výskok spojený s urč. obratem ve vzduchu: dvojitý, trojitý s.; (podle původce) s. Rittbergerův, Salchovův aj. 2. poněk. zast. prudký skákavý běh: rychlým skokem běží okolo (Klicp.); přidávat do skoku (Maj.) začínat rychleji běžet; v. též skokem 3. expr. tanec: hrát do skoku (Jir.); dát se do skoku (Prav.); není mu do skoku není ve veselé náladě, nemá důvodu k radosti ap. 4. v někt. ust. spoj. s význ. příslovečným vyjadřuje krátkost doby, blízkost: zastavit se, přijít na s. na chvilku; je k nim s. bydlí blízko, lze tam rychle zaběhnout; poněk. zast. být na skoku (odněkud, někam, k něčemu, něco učinit) (Tyl, Jir., Vach.) chystat se, být přichystán (odejít, něco učinit); stiskla mu ruku na skoku (Pujm.) v rychlosti, mimochodem 5. zeměd. připuštění plemeníka 6. expr. náhlá změna, prudký rozdíl vzniklý porušením souvislosti při něj. postupu, vývoji ap.: vývoj se děje skoky; jaký Praha udělala s. od války; myšlenkové skoky; filos., ekon. náhlá, podstatná změna; mat. s. funkce náhlá změna přetržité funkce; hud. postup melodie v intervalech větších než tercie: oktávový s.; tóninový s. spojení dvou různých tónů bez postupného harmonického přechodu; vynechání části skladby; horn. pokles 1 (geol.) 7. zř. zast. noha zvěře: zadní skoky (jelena) (Klicp.); v lid. názvech rostlin: jelení s. plavuň (Pitt.); lošák jelení (Něm.); expr. zdrob. k 1 skůček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): z této křižovatky měla skůčkcm domů (Čap.-Ch.)