skonati dok. 1. kniž. zemřít, zesnout: náhle skonal; přen. můj drahý národ český neskoná (Wenzig) †2. (co) skončit 1: poeta skonal řeč (Wint.); — †skonati (se) dok. skončit (se) 1: hoře nám skonalo (Jg.); jaro ještě neskonalo (Jir.)