skotačit ned. (3. mn. -í) expr. (zprav. o dětech) rozpustile si počínat, vést; dovádět I 1: děti skotačí na dvoře; s. se psem; veverky skotačí v stromech; přen. kolem lodi skotačilo množství člunů (Čech) rejdilo ○ předp. na- se, po- (si), pro-, pro- se, roz- se, vy- se, za- si; → nás. skotačívati (o) bez předp.