skromný příd. 1. nemající o sobě přepjaté mínění, nesnažící se nápadně se uplatňovat (op. domýšlivý, pyšný 1); spokojený s málem; nenáročný (op. náročný 1): tiché, s-é děvče; člověk s., až nesmělý; podle mého s-ého mínění; – být s. v oblékání; mít s-é požadavky; s-é přání; přen. s-á fialinka 2. prostý 3, jednoduchý 3, obyčejný 2 (op. okázalý, nádherný 1, přepychový, honosný 1, nákladný 1): s. byt, oblek; s. dárek; vést s. život; být ze s-ch poměrů 3. řidč. nepatrný množstvím; skrovný 1, malý 1, nevelký: s. počet (Vrchl.); s-é zásoby; s. výdělek; jen ve s-é míře (Pal.) nehojné; → přísl. skromně: s. mlčet; – s. zařízený byt prostě, jednoduše; žít s.; – řidč. s. odměňovat (Hol.); → podst. skromnost, -i ž.: odmítat chválu ze s-i; odvykl s-i (Jir.) nenáročnosti; s. požadavků; – s. v odívání; být ve s-i (Rais) žít ve skromných poměrech; – řidč. s. výdělku