skropiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, řidč. koho) (trochu) pokropit, postříkat 1: s. brambory rozehřátým tukem; s. něčí ruku slzami vděčnosti; přen. drobné slzy skropily líce; kapky potu mu skropily čelo smočily; déšť sotva skropil vyprahlou zem; přen. expr. nebesa hvězdami sem tam skropená (Podl.); tváře řídce, hustě skropené pihami poseté *2. sprchnout: neos. skropilo (Jahn) 3. též zkropiti (co, řidč. koho) silně, úplně pokropit, zvlhčit: s., z. záhony hadicí; s., z. podušku slzami; přen. hojný pot mu skropil, zkropil čelo; expr. skropen, polit jako zmoklá slepice (Herrm.) 4. též zkropiti řidč. expr. (koho, 4. p.) (ostře) odbýt 4, zpražit: za chvíli je zkropí tak, až... (Vrba)