skučeti ned. (3. mn. -í) kvičet, kňučet, kničet 1. (o zvířeti) ozývat se pronikavým, vysokým, táhlým hlasem: skučení hladových liščat; pes nežral a skučel 2. expr. vydávat pronikavé, vysoké, táhlé zvuky vůbec: s. bolestí na loži; vítr skučel v komíně, stepí ○ předp. roz(e)- se, vy- se, za-; → nás. skučívati (o) bez předp.