skulina (zast. ob. škulina Tyl, Něm. aj.), -y ž. malý, zprav. podlouhlý otvor; štěrbina, trhlina, mezera 1: s-y mezi parketami spáry; ucpat, zalepit s-y ve střeše; podívat se s-ou dveří škvírou; vítr hvízdal všemi s-mi chaty; světlo pronikalo s-ou okenice; zool. žaberní s.; bot. dýchací s. mezi dvěma svěracími buňkami průduchu; vodní s. skupina buněk, jimiž rostlina vytlačuje kapky vody; → zdrob. skulinka (zast. ob. škulinka), expr. *skulinečka (Dyk), -y ž.