skutečnost, -i ž. 1. skutečný stav věcí; realita 1, bytí, jsoucnost: umělecké zobrazení s-i; rozpor mezi s-í a snem; ve s-i je to jinak fakticky; podle práva a podle s-i (Vanč.); sovětská s. (Fuč.) poměry v SSSR; log. soud s-i kt. konstatuje ne pouhou možnost, nýbrž skutečnou existenci znaků, jež vypovídáme o subjektu 2. objektivně existující jev; realita 1, fakt: historická s.; významná, podružná, rozhodující s.; všechny s-i tomu nasvedčují; dosud neznámé s-i; v žádosti musí být uvedeny všechny s-i; přihlédneme-li k těmto s-em...; je s-í, že...; je třeba se smířit s touto s-í; postavit před hotovou, holou s. hotovou věc, událost; práv. právní s. fakt, kt. má právní následky; expr. zdrob. *skutečnůstka, -y ž. (Šal.)