skvíti se (†stkvíti se) ned. (1. j. skvím, skvěji, 3. mn. skví, skvějí, rozk. skvi, skvěj, min. skvěl, přech. přít. skvě, skvěje) kniž. 1. zářit, jiskřit 2, svítit, blyštět se 1, lesknout se, třpytit se: na prstě se skvěla zlatá obroučka (Jir.); v oku se skvěly slzy (Kam.) 2. jasně, ostře se jevit; zářit; ukazovat se: v lukách skvěly se zvonky bledulí (Rais); na rtech skvěl se úsměch (Havl.) 3. (čím) nápadně vynikat: stromy se skvějí jarní zelení honosí se, pyšní se; jizba čistotou se skvěla (Čech); přen. s. se občanskými ctnostmi (Lum.) být jimi proslulý; stkvít se nevinností (Mach.); psaní skvěla se co vzor (Pal.) ○ předp. roze- se, za- se (poza- se); → nás. skvívati se ○ předp. za- se (poza- se)