skvrna (†škvrna Tyl, Něm. aj.), -y ž. 1. umazané, potřísněné místo znehodnocující čistý podklad: inkoustová s.; mastná s.; udělat skvrny na ubruse, na šatech; s. od šťávy; vyčistit skvrnu 2. zprav. expr. co vůbec něco zčásti znehodnocuje, kazí; vada, závada, chyba 2: morální skvrny (Z. Nej.) kazy; duševní skvrny (Ner.); s. na dobrém jménu poskvrna, úhona; být skvrnou rodu hanbou; je skvrnou společnosti ostudou 3. plocha, místo lišící se barvou, hmotou, složením ap. od svého podkladu, okolí: horečnaté skvrny na tvářích; na krku jí vyskočily rudé skvrny; pigmentové skvrny pihy; přen. bílé skvrny na stranách opozičních novin konfiskovaná místa; hvězd. sluneční s. tmavý útvar na slunečním povrchu; biol. zárodeční s. jadérko v nitru jader vaječných buněk; anat. slepá, žlutá s. (na sítnici); med. mateřská s. přechodné zvýšené nahromadění pigmentu v obličeji při těhotenství; → zdrob. skvrnka, expr. skvrnečka, skvrnička, -y ž.: nikde ani s.; přen. expr. měl ve své minulosti jakousi skvrnku (Vrba); — příd. skvrnkový