sláma, -y ž. (2. mn. slam) vymlácené suché nadzemní části obilí, zř. i j. rostlin: otep, stoh slámy; žitná s.; nastlat, podestlat slámu; vlasy žluté jako s.; hoří jako s. prudce; s. mu čouhá z bot, přen. hanl. je na něm znát venkovský původ; přen. hanl. nalezneš tu v básni také mnoho slámy a smetí (Šal.) jalových míst; ♦ mlátit prázdnou slámu mluvit jalově, planě, nesmyslně; zbytečně něco dělat; zemřít na slámě neslavně, nehrdinsky; zeměd. žitná, pšeničná s.; hrachová s.; stelivová, krmná s.; → zdrob. slámka, slámečka v. t.