slíditi ned. (3. mn. -í, rozk. sliď, podst. -dění) často hanl. (~; kde; po čem, kom; řidč. za čím, kým; *koho, Staš. aj., *co) usilovně hledat, pátrat, snažit se něco, někoho najít, vypátrat, vystopovat: ustavičně slídí (po bytě); slídí, co by kde sehnal; slídí (při rekvizicích) po půdách jako kuna (Zápot.); s. v něčí korespondenci; slídil po něm, za ním pásl; slídil po jeho tajemství, za jeho tajemstvím pídil se; kuřata slídí po hmyzu; – hanl. skryti před slíděním policie (Z. Nej.) špehováním; (nacisté) něco čuchají a slídí jako psi (J. Mar.); s. po spiknutích (Olb.); stopovat a s. mé kroky (Vrchl.); mysl. (o zvěři) hledat potravu; (o psu) hledat zvěř ○ předp. do- se, na- se, pro-, vy-, za-; → nás. slídívati (o) bez předp.