slíva, -y ž. (2. mn. slív, sliv) 1. plod slivoně, kulatá peckovice s dužninou přirostlou k pecce: dozrávající slívy; spadnout, sletět jako s.; peněz nadělala jako sliv (Rais) mnoho 2. slivoň (bot.): kvetoucí s. 3. nář. švestka (plod n. strom): jíst suché slívy (Něm.); placky s-mi namazané (Rais) švestkovými povidly; — slíva, -y m. i ž. ob. expr. hlupák, budižkničemu: tak to vy jste ten trumbera, ten s. (K. Čap.); (jsou to) s-ové a žádní hráči (Poláč.); → zdrob. slivka, slívka v. t.