slaboulinký (*slabulinký F. S. Proch.), řidč. slabouninký, slaboninký příd. expr. velmi slabý; slaboučký: s-é dítě; – s. provázek; – s. hlas; → přísl. slaboulince, řidč. slabounince: s. promluvit; s-nince trhla koutky úst (Šim.)