slavík, -a m. (živ.) (6. mn. -cích) zpěvný pták křovinatých hájů se zvl. zvučným hlasem: klokot s-a; v houštinách tloukli s-ci; zpívá jako s.; přen. ust. spoj. pootavský s. básník Adolf Heyduk; zool. rod Luscinia: s. obecný; → zdrob. slavíček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); — slavík, -a m. (neživ.) (6. j. -u) 1. primitivní píšťalka napodobující slavičí tlukot: plechový s.; vodní s. 2. poněk. zast. ob. expr. nedopalek cigarety n. doutníku, špaček: odhodil s-a (Rosůlek); sbírat s-y; → zdrob. slavíček, -čka m. (6. mn. -čcích, -čkách)