sled, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. souvislá řada, souvislé pořadí, souvislý postup za sebou: s. písmen a obrázků; rychlý s. vozidel; dlouhý s. událostí pořad; hrom se ozýval za bleskem v těsném sledu; historický s. dějů průběh; metodický s. vyučování; ustálený s.; geol. vrstevní s., s. vrstev pořadí, v kt. jsou vrstvy na sebe nakupeny; voj. část bojové sestavy tvořená jednou n. více jednotkami k splnění urč. úkolu: první, druhý s.; žel. s. vlaků pořadí vlaků na trati podle jízdního řádu; film. sekvence 2 2. poněk. zast. pozůstatek 1, stopa: hluboké sledy ve sněhu; ani sledu nezbylo po vísce (Baar); zmizel bych bez sledu (Havl.) 3. řidč. sledování: nohu rychle stíhá nohy s. (Hál.); cítit s. zvědavých očí (Ben.)