slehnouti dok. (min. -hl, trp. -hnut) poněk. zast. (~; řidč. koho, 4. p., †s kým) porodit: nemohla s. (Vrba); řidč. s. děťátko; zast. slehla s děvčetem (Čel.) porodila děvče; v. též slehnouti se 2; — ned. sléhati; — rozl. od zlíhnout