slepec, -pce m. 1. slepý 1, nevidomý člověk; nevidomý (m.), slepý (m.): úplný s.; váleční slepci; ústav slepců; přen. expr. jen s. to může tvrdit zaslepenec; byl s., že to nepozoroval zaslepený, nevnímavý; ♦ mluvit o něčem jako s. o barvách bez náležitých znalostí, bez zkušenosti 2. (kdysi) slepý lid. pěvec (u někt. Slovanů): zpěvy slepců; gusle srbských slepců 3. hlodavec se zakrnělýma očima žijící v podzemních norách; zool. rod Spalax: s. malý; → zdrob. k 1 slepeček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)