slib, -u m. (6. j. -u) vyjádření, prohlášení, jímž se někdo zavazuje k urč. jednání n. k dodržování urč. povinností, zásad ap.: splnit, porušit, zrušit s.; dostát slibu; být vázán slibem; stát v slibu (poněk. zast.); učinit něco přes svůj s., proti svému slibu; dobrovolný, vynucený s.; volební sliby; plané, papírové sliby; slavnostní, veřejný s.; skládat pionýrský s. (při vstupu do Pionýra); s. poslanců, členů vlády, presidenta republiky; závodnický, olympijský s. (před započetím soutěží); kniž. s. mlčenlivosti (Olb.); ♦ sliby (jsou) chyby (přísloví); veř. spr. služební s.; círk. závazek (daný bohu): řeholní s.; s. poslušnosti, čistoty, chudoby; → expr. zdrob. *slibeček, -čku m. (Kos.)