slitek, -tku m. (6. mn. -tcích) slitý kus kovu: stříbrné slitky, též jako platidlo (kočovníků) (Kop.); řem. (ve zlatnictví) stavený kov, např. zlomky, piliny ap.: slitky zlata, stříbra; hut. ztuhlé surové železo zbylé po vychladnutí vysoké pece ve vypáleném dně; polygr. spojení dvou n. více liter v jediném odlitku, ligatura 3